Zdravíčko!

      Jmenuji se Sebastian.

      A když jsem dostudoval Jiráskovo gymnázium v Náchodě, neměl jsem nejmenší tušení, co bych chtěl dělat nebo co mě v následujících několika letech čeká.

      Bylo mi devatenáct a jediné, co jsem měl, byl nutkavý pocit se někam podívat, poznat nové lidi (a také toho človíčka, co bydlí ve mně), zažít svobodu a možná najít i to, co by mě v životě naplňovalo.

      A poněvadž se nikomu z mých přátel nechtělo opustit svůj gauč, kompjůtr, vířivku a bůhvíco ještě, musel jsem se na svou cestu vydat sám. Nebylo to nikterak složitý... prostě jsem si jenom sbalil krosnu, napsal si kartonovou ceduli "Morava" a postavil se k výpadovce na dálnici D1.

      Vydal jsem se do exotických částí naší republiky a zažil jsem parádní dobrodružství... a od té doby jsem se začal více řídit svými pocity.

Cestovatel. Pisálek. Snílek.

Amatérský hudebník a rétor.

Co rád píše nebo medituje,

a ještě raději se směje!

Preferuje život na cestě a svobodu,

trochu hippies, trochu buddhismu. 

Cestuje na lehko, nejradši stopem,

s úsměvem došel jen k dobrým lidem.

Snaží se sdílet dobrou náladu,

mít spoustu spontánních nápadů,

nemyslet chtivě,

kreativitou naplnit svou duši,

a aniž to tušíš,

štěstí přijde, když najdeš svůj příběh.

Promýšlej svou cestu,

každý den začínáš znovu,

jenom musíš věřit tomu,

že myšlenky udávají tu změnu.

(Náhodný řidič, který mě svezl v severní Indii)

Chceš se dozvědět více o lowcost cestování, meditaci v běžném životě, sebepoznání a východním pohledu na svět?

      Po maturitě jsem strávil šest týdnů na Mallorce, kde jsem si poprvé uvědomil, kolik činností za mě doma dělala moje matka. Bylo to překvapivé zjištění...


      Kromě toho jsem aplikoval své zkušenosti ze skautingu - spal jsem v lese a vůbec kdekoliv, šetřil jsem s vodou a vystačil si s málem.


      O rok později jsem vyrazil do Rumunska, dva tisíce kilometrů stopem, a tentokrát se mi povedlo přespat třeba v odstaveném vlaku, za benzínovou pumpou na rumunsko-maďarských hranicích, dva tisíce kilometrů vysoko v horách, v klášteře nebo třeba v horách se zvýšeným výskytem medvědů.

      Pomalu mi začínalo docházet, kolik toho člověk k životu vskutku potřebuje a dařilo se mi ze získaných zkušeností na cestě utrácet stále méně peněz (především proto, že jsem většinou neplatil za cestu a nikdy nespal na hotelu).

      Na podzim jsem se vrátil do Prahy, abych strávil další rok na vejšce (kupodivu mě ještě nevyhodili) a studoval jsem molekulární biologii a informatiku, ačkoli více času jsem trávil psaním příběhů, pitím vína a filosofováním o životě.

      Začínalo mi docházet, že bych chtěl radši vytvářet něco, v čem vidím smysl i pro ostatní, a programováním se pouze příležitostně živit. Začal jsem tedy přemýšlet "ve dvou rovinách" a více psát o tom, co mě napadalo na cestách, když jsem trávil dlouhý čas jenom sám se sebou.

      Plán byl jasný...

      Našetřit si během semestru peníze a odletět do Himálaje, abych mohl dlouhý dny meditovat, usínat pod hvězdama, probouzet se vysoko v horách, získávat inspiraci, psát povídky a připravovat myšlenkový koncept budoucích přednášek.

      V dubnu 2017 jsem se (ještě před cestou do Indie) vydal do Španělska, kde jsem strávil týden s hipíky, kteří žijí v podhůří Sierra Nevada. Byla to velice silná zkušenost...

      V osamělé vesnici, kterou založili hippies z Rainbow Family, žije asi dvě stě lidí a platí v ní dvě pravidla:

      1.) Nespěchat

      2.) Sdílet hmotné i nehmotné věci se všemi ostatními.

      Dále mě zaujal jejich život v horském údolí, kde se tyčí jenom několik málo týpí a dřevěných chatek. Poprvé jsem si tak silně uvědomil, že pokud dovedu uměním uživit svou duši, nebude nutné tolik živit peněženku, a tudíž budu moci žít šťastný život v přírodě, o kterém se mi vždycky snilo.

     

      Někteří přátelé mi říkali, že život v dnešní společnosti vyžaduje spoustu jmění... to jistě! Ale nikdo mi neřekl, že můžu žít i jinde... s jinými lidmi, a obejít se tak bez klasického bydlení i moderních přístrojů, které mi spíše, řekl bych, bránily v seberozvoji.

      Postupně jsem se tedy odnaučil používat peníze k mnoha činnostem (především jsem si začal vařit z jednoduchých surovin a přestal utrácet za hovadiny) a začal se plně věnovat svojí tvorbě - především psaní povídek a přednášení.

      Za necelé dva roky (předtím než jsem začal přednášet) se mi povedlo navštívit celkem dvanáct zemí v Evropě, a to za poměrně nízké náklady, především díky stopování a spaní ve stanu.

Webovou stránku zapiskycestovatele.com jsem vytvořil, abys mohl, milý návštěvníku, najít všechny informace na jednom místě.

A také si tu můžeš přečíst ukázky z chystané knížky (Hledání střední cesty), kterou věnuji všem lidem, kteří změnili můj pohled na svět!

Zmiňované povídky najdeš v rubrice "Cestopisy" a "K zamyšlení".

      Po návratu ze Španělska jsem však dostal příležitost vyrazit jako dobrovolník do oblasti Himálaje v severní Indii, abych tam postavil hokejové hřiště pro děcka z provincie Ladakh.

      Minulý rok se mi sice povedlo v sandálích vylézt nejvyšší horu Rumunska, ale musím uznat, že tohle znělo jako jiný kafe...

 

      V Malém Tibetu jsme nejprve postavili hokejové hřiště pro tamní školu, snažil jsem se aklimatizovat i porozumět tomu, jak se žije tři a půl tisíce metrů nad mořem, bez počítače, internetu, stresu a s laskavými lidmi.

 

      Nakonec jsem v Himálaji zůstal dva měsíce.

 

      Dva měsíce blízko tibetských hranic, dva měsíce s buddhisty, s tibetskými uprchlíky a lidmi z celého světa.

      Stopoval jsem přes nejvyšší průsmyky na světě, vypravil se na deset dní na motorce bez řidičáku, spal jsem pod širákem, ve stanu i ve slumu s indickými studenty. A nakonec, nejhřejivější bylo setkání s Dalai Lamou, kde jsem tři dny zůstal na jeho přednáškách.

      V září jsem se vrátil do Prahy a začal jsem dělat přednášky o low-cost cestování, o meditaci v běžném životě, o filosofii, buddhismu, získávání inspirace i nacházení sebe sama.

      Během zimy proběhlo prvních 25 projekcí na školách i pro veřejnost.

      V horách vidí člověk sám sebe i celý svět úplně jinak, v celé své kráse i smutku, a v poklidném naslouchání do jeho mysli přicházejí myšlenky, které by ho jinak ani nenapadly.
      Neuplynul ani rok a vydal jsem se do Indie a Nepálu znovu, abych procestoval posvátná místa kolem řeky Gangy a porozuměl hinduistické filozofii, zpívání manter i tradicím starých kultur či národů.


      Celou zimu 2018/2019 jsem o poslední cestě i moudrostech indické kultury přednášel, abych vám přinesl trochu jiný pohled na starosti všedních dní. Vysoko v horách může člověk získat jasný vhled do světa, ve kterém žijeme, a v současnosti o tomto světě píšu svůj první román. Knížku o hipících, buddhistech i beatnících, zkrátka o lidech, kteří vidí svět jinak...

"Pokud žiješ v přítomnosti a děláš to, co tě baví, tak jsi vyhrál život..."

Fotogalerie

Příspěvky se připravují
Zůstaňte s námi...

Povídání o krásách Indie v Kavárně Dobrodruha:

Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého:

Promítání na Gymnázium Špitálská:

Zamyšlení nad životem v Himálaji:

Kurt Cobain na cestě do nirvány:

Poslední fotka s kytarou, která nacestovala 10 tisíc kilometrů:

Kreativita je mou cestou ke svobodě duše:

Meditace pod fíkusem v Bodhgaye:

Houpačka je lepší než hypotéka! (život poustevníkův 2019)

Rok 2015/2017:

Býti bělochem v Indii může být i dřina...

Přednáška za jízdy ve vlaku (VlakFest 2019):

"Zjistil jsem, že ke štěstí mi stačí dvě věci...

Meditace, abych dokázal přijmout vše, co mi život přináší, a mohl si plně užívat každého okamžiku... ✨

A láska... abych s vámi mohl své štěstí (plynoucí z meditace) sdílet, protože jedině tak může být štěstí opravdové. ❤️"

© 2018